17.11. 1997 jsem se vydal s Kuzmou na týden do Moskvy. V GTC tenkrát prodávali super levné letenky do celého světa a Moskva stála asi 1950 Kč za obě cesty. Rozhodnutí padlo v pátek a v pondělí v poledne už jsme letěli.
Ve frontě na letenky jsme se sčuchli se dvěma správnejma maníkama z Liberce a s těma jsme taky v Moskvě přistáli. Týden na kompletní prohlídku Moskvy stačil a bylo to doooost zajímavý.
Na letišti nás ukecal prapodivný taxikář, co neměl taxika, ale starožitnýho Žigulíka bez označení. Nicméně veděl o levném hotelu, což byl vlastně komunistický panelák.
Odtamtud jsme metrem jezdili denně na výlety do města metrem a trvalo to víc než hodinu.
Taky jsme si tam chtěli na pokoji udělat čínskou polívku v ešusu nad vařičem. Skončilo to boulí na lině a stěhováním postelí.
To bylo tak:
Měli jsme ssebou čínskou polívku, vařič a ešus. Tak si v tom panelákovym bytě vaříme vodu na tu polívku. Voda se vaří, jdu ho zvednou. Kuzma říká: "Počkej, ..."
Nedořekl, já přece vím, jak chytit ešus. Bohužel chtěl říct, že ten jeho má ulomený držák 🙂
Sedíme na postelích, chechtáme se vylité vodě a převrácenému ešusu. Necháme ho vychladnout...
Když je chladný, chci ho zvednout. Nejde. Bušim do něj ze strany, nejde urvat od země. Lomcuju vší silou, pak Kuzma, pak kluci. Nic. Nakonec jsem si musel nazout pohorku a s rozběhem ho nakopnout. Ešus se zdeformoval a z lina konečně urval.
Pod nim zustal na line kopecek,tak 5cm vysokej! Jak jsme to nechali chladnout, vzduch v esusu se smrskaval a nahrate lino vytahl do vzduchu.
No, museli jsme přesunout postele tak, aby na kopečku byla noha od postele 🙂. Počítám, že se později někdo marně zabýval tím, jak se tam ten kopeček ocitnul 🙂
