Serengeti Safari

Národní park Serengeti je maximálně uchráněná oblast před civilizací a lidmi, veliká jako Belgie. Ani místní domorodci se tam nesmějí volně pohybovat. Žije tam několik set tisíc zvířat a máme to štěstí, že teď je zronva období migrace, kdy se nekonečná stáda buvolů, pakoňů, zeber a antilop dala do pohybu...

Ráno velká snídaně a ohledávání škod po noci v zapáchajícím stanu plném komárů. Protože je leden, čekala nás celý den masivní migrace. Přestože se pár let už migracemi úspěšně živím, tohle bylo z úplně jiného soudku. Jeli jsme víc než dvě hodiny po prašné cestě a celou tu dobu po obou stranách cesty nekonečná 100% rovná pláň plná zeber, pakoňů, bůvolů, gazel, antilop. Tutově jsem za celý život neviděl tolik zvířat, o to méně takhle pohromadě. Spokojeně si ukusovali trávu a auta je moc nezajímala. Občas jsme museli i zastavit a nechat je přejít, protože (jak vtipně poznamenal Don) tráva je vždy zelenější na druhé straně cesty. Škoda, že se to nedá pořádně vyfotit, protože krajina je tak rovná, že ty desetitisíce zvířat tvoří na fotce jen horizontální čáru.

Pozdě odpoledne jsme dorazili do místa, kde se krajina trochu zvlnila, začaly tam růst stromy a kolem seskupení menších skal tam někdo vybudoval naprosto luxusní sídlo, nádherně zapadající do krajiny a jakoby srůstající se skálami. K našemu velkému šoku toto bylo naše útočiště pro následující 2 dny. Už jsem spal leckde, ale tohle bylo rozhodně to nejkrásnější bydlení co jsem zažil. Všechno z tmavě lakovaného dřeva, skla, všude pečlivě zasazeno do skály či obřích balvanů, bazén v proláklině mezi dvěma skalami, vodopád do bazénu, terasa s výhledem na jezero a mírně zaledněnou savanu a k doplnění efektu se přímo pod terasou bazénu dole pásla ve světle zapadajícího slunce žirafa. Nádhera. Večeře ve velkém stylu v dřevěné jídelně s jednou stěnou tvořenou skálou, po níž stékala voda (a kapala přímo na zásuvku) 4 černoši hráli na bubny a téměř jsem měl pocit, že do takového luxusu ani nepatřím :-).

Před večeří jsme ještě viděli na stromě leopardovi s mládětem a protože byla docela daleko, tele se velmi hodilo a stativ taky. Bohužel se nesmělo vylézt z auta a jeden by nikdy nevěřil, že auto s vypnutým motorem se nikdy nepřestane mírně houpat. Tím míň, když v něm pobíhá 5 lidí s foťákama. Naštěstí všichni uznali, že fotky z mýho nádobíčka budou užitečný všem a tak občas na mou žádost přestali dýchat :-). Kromě leoparda jsme se ještě dostali velmi blízko ke stádu hrochů, ale mrchy líný zase vůbec nevylezli z vody.

Průvodci jsou tu obecně posedlí východem slunce, asi si myslej, že turisti taky. Takže jsme vstávali v půl pátý. Až do půl šestý jsme čekali, než Abdullah (průvodce a řidič) přistaví auto a pak jsme vyrazili. Protože přes den většina zvířat spí. Doufal jsem, že uvidíme v takovouhle nekřesťanskou hodinu nějakou akci. Ideálně smečku lvů jak zkolí bůvola, nebo leoparda, jak lapne gazelu:-). Bohužel jsme celý ráno nepotkali živou duši, kromě pár Toyot s bílejma hubama. Tak jsem aspoň nafotil pár siluet deštníkovýho stromu proti vycházejícímu slunci. Na leopardím stromě bylo prázdno a když jsme se tam vrátili po luxusní snídani v lodge, už byla leopardice i s malým zase na stromě a vedle na větvi měla pověšenou jak v řeznictví půlku zakrvácený gazely. Přes den jsme pak ještě viděli pár spících lvic a nakonec na jednom stromě lvici se dvěma lvíčátkama. Ta nakonec matku probudila a donutila slézt ze stromu a tak mám konečně i fotky lvů v pohybu.

Ráno už jsem byl jedinej, kdo byl ochotnej vstávat. V šest jsem se rychle nasnídal a pouze s Abdulahou a Toyotou jsme vyrazili. Doufal jsem samozřejmě, že ulovím nějaký akční fotky na obálku National Geographics :-).

Protože ale ani po hodině ježdění jsme žádný zvířata nepotkali, našel jsem si jinou zábavu.Protože jsme už odjeli dost daleko od lodge směrem ke kopcům, kde měli být lvi, poprosil jsem Abduláha, aby mě nechal řídit. Obrovská terénní Toyota s nástavbou pro bílý huby, to bylo něco pro mě. Protože bylo po dešti, cesty byly hodně terénní a jednou jsme dokonce úplně zapadli. Abduláh vyskočil a zapnul uzávěrky diferenciálů, já zapnul náhon na všechny 4 a už jsem to v bahně ládoval dopředu, dozadu, dopředu, dozadu až jsem nás z toho vyhrabal.

Kousek dál vidím nějako kočku se střapatejma ušima sedět na cestě. Byla to velmi vzácná šelma zvaná caraco, nebo tak nějak. Přesto, že jsem musel nejdřív zastavit, popadnout foťák a otevřít okénko, stihl jsem nalovit pár pěkných záběrů.

Abdulah vyprávěl, že dřív dělal kameramana pro Discovery Channel a natáčel s nima přírodopisné dokumenty o lvech a leopardech. Tenkrát taky naposled viděl caraco, s turisty ještě nikdy.

Pak jsme zajeli pro Dona a ostatní vyzvedli se 45 min. zpožděním. Cestou ven z parku jsme ještě viděli na skále se vyhřívat lva – samce společně se samicí. Lvi maj dobrej život, protože pro ně lověj samice. Takže přesně obráceně než lidi :-).

Poslední noc jsme měli strávit zase v kempu, jen Jeff s Mistery v luxusní 5* lodge, obojí na hraně kráteru NgoroNgoro. Bohužel Hana dostala zánět močových cest a tudíž se kvůli zimě bála spát v kempu. Abduláh sehnal doktora a ten měl zázrakem u sebe antibiotika určená k léčení močových cest. Nafasovali jsme 2 extra spacáky a po shlédnutí masajské show v hotelovém baru se vydali směrem do kempu. I když Hana močila krev, zůstávat v hotelu za 605$ na noc se nám nechtělo. Teda hlavně mě ne. Když už jsme nasedali do auta, přiběhl za náma general manager hotelu, aby jako lady byla v pohodě, když je nemocná a že nám udělá speciální cenu 440$, nebo 220@ jen pro ní. Pořád se mi do toho nechtělo, ale když jsme se smíchem začali smlouvat a usmlouvali to na 350$ včetně večeře, snídaně a oběda v ceně pro oba, už jsme tam zůstali. Je to sice pálka, ale co se dalo dělat. Choroba je choroba. Tak jsme si aspoň užili luxusní večeři o asi 10ti chodech, parádní horkou sprchu kam by se vešel i nosorožec i teplo krbu v baru. Jeff byl rád, že tu nezůstali sami, ale Mistery ho pak odtáhla z baru už asi v deset a já tam zůstal s Abdulahem a lahví JAR červeného sám.