Další chrámy v okolí Angkor Wat

Fotky
Fotky na mapě
Text

Protože chrámů z doby Starých Khmérů je mnoho a každý z nich bere dech svojí rozlohou, důmyslností a zpracováním kamene, vyhradili jsme si na ně 3 celé dny. Člověk si ale musí pořád připomínat, v jak primitivních podmínkách tyto obrovské stavby stavěli, jinak mu to začne připomínat Cimrmanovský film Rozpuštěný a vypuštěný - Kachny, kachny, kachny...

ČTVRTEK 7.5.2009

Dnešek byl pekelně nabitej i nabytej (jak je ostatně vidět z itineráře). Ač se mi děsně špatně spalo, vstali jsme dle plánu ve 4:30 a v pět už seděli v TT a uháněli vstříc východu slunce na d chrámy. TT-čkář už nás trochu zná a tak jsme minuli šňůru farangů mířících na Angkor Wat (píšou o východu na Watu v Lonely planet) a odvezl nás o kus dál na chrám Phnom Vakheng. Ten je na celkem vysokém kopci (farangové tam v sezóně jezděj na slonech) a tak jsme ho měli první hodinu úplně pro sebe!

Když jsme ho dostatečně ofotili i ze stativu a včetně super rychlého východu slunce, seběhli jsme zase dolů. Na místních chrámech (všech od 10. do 12. století) zaujou v zásadě tři konstrukční detaily:

# extrémně strmé schody. Vypadají jako by je někdo položil na výšku omylem. Stupeň je cca 12 cm šuroký, ale 25-38 cm vysoký. Je dost těžké po nich chodit a nepřišli jsme na to, proč to tak Khmerové dělali.
# Futra neboli zárubně. Představte si futra, tvořená z obou stran pískovcovým kvádrem, který je 70 cm široký, 300 cm vysoký a 15-30 cm tlustý. Nad tím stejně masivní překlad a celé pokryté velmi jemným vzorkem reliéfu. Když pominu fakt, jak to sem dostali a usadili (na stavbu jednoho z chrámů měli 300 000 lidí a 6 000 slonů!) tak mi ale nikdo nevysvětlí, jak ten kvádr vyrobili! Jak dokázali bez vrtačky, dynamitu, flexky, frézy atd. vyrobit několik tisíc takových futer???
# Krytina – Dnešní doba zná mnoho krytin (pálená taška, betonová taška, eternit, hliník, břidlice atd.). Ty nejlepší z nich se honosí zárukou na několik desítek let. Znáte ale jednu, která vydrží neprotékat bez opravy 1100 let? Tady jí mají a to všude. Prostě mají krytinu z tvarovaných pískovcových bloků, shora vyhlazených do tvaru tašek, zespoda tvoří jakoby samonosný krov. Každá „taška“ cca metr dlouhá a ve vyšší části cca 40 cm tlustá.

Po východu slunce byl čas na snídani. TT-čkář nás zavezl na sloní terasy (Phime Anakaz), kde mě neuvěřitelně dloho a vytrvale pronásledovala asi osmiletá holčička prodávající hevábné šály. Chodila se mnou min. 30 min., vylezla na vrchol pyramidy, obešla celý chrám a pořád mlela: „Hello sir, silk scarf, very nice, you buy your mom, your grilfriend, your wife. I make you cheap price, ok, morning price, 3$, ok 3 for 5$, I have different colors, OK 3 for 5$, morning price, I make you discount, I go school, no money, you buy, OK 2$, nice scarf, nice with butterfly, I make you cheap price...atd.atd. pořád dokola. Je mi těch dětí hrozně líto, představuju si svoje holky jaxe takhle musej živit od pěti let samy, ale jak říká Koubek ve svých Kari povídkách: „Miliardu neuživíš“. Rve mi to srdce, kupovat ty krámy nemůžu, máme malé batohy, ale občas, když se Patrik nedívá, tak vyměknu a dám jim dolar a nic si nekoupím.

Z tého pyramidovité stavby z konce desátého století jsme už potřebovali na snídani. TT nás zavezl do klasické turistické pasti s plastovýma židličkama a Coca Colou před chrámem Preah Khan. Cena za snídani trojnásobek než včera ve městě a ještě to nebylo moc dobrý (11$). Měli jsme ale pocit, že už půl dne o hladu rajzujem a jídlo byla nutnost. Spravili jsme si chuť nákupem celého ananasu na kousky, který nám za 1$ prodala babička na mostě přes vodní příkop.

Preah Khan je zase obří komplex, který jsme prošli od severu k jihu celý a cestou byly cca třicatery futra (viz výše). 19 futer a místností, pak střed a znovu 19 na jižním křídle. Původně byla stavba středově souměrná na všechny světové strany a ze všech čtyř vede monumentální brána na konci kamenného mostu lemovaného sochami strážců.

Na mnohoa místech ze střechy nebo zdi vyrůstá několik set let starý strom, viz foto. Vypadá to neuvěřitelně i naživo. Po průchodu celým komplexem jsme si dali od jiných dětí čerstvé mango, které jsem do cca 45 minut musel poklusem odnést do lesa, ale už v téměř tekutém stavu a velmi jsem se zpotil (VELMI!) přestavou, že to do lesa nestihnu! Ještě že jsem vláčel od zase jiných dětí koupenou velkou lahev vody, tak jsem panapr nahradil arabskou konvičkovou metodou. K obědu jsem si později pro jistotu dal suchou rýži, ale podežření na vážnější průjem se nepotvrdilo, byla to jen běžná reakce mého těla na některé ovoce (občas mi to udělá i hruška v Praze:) )

Po úspěšném probuzení TT (dnes již potřetí) jsme se vydali na slušný záchod (je zajímavé, jak několik primitivních výdobytků západní civilizace jako tekoucí voda, mýdlo a papírový ručník potěší). BTW záchod stojí 2000 Rielů (0,5$ pro farangy, 500 Rielů pro místní a pro držitele vstupenky do Angkoru zdarma. Bodejť by ne, když stojí 20$ na den!

Pak jsme jeli na dva menší chrámy (Thommanon a Chan Sai Thevoda) První z nich představuje medodu „konzervace“ památek (posbírat a poskládat, co se zachovalo) a konkurenční (čínskou) metodu „rekonstrukce“ památek Prostě e posbírá co je a zbytek brutálně dostaví. Viz foto. Ta Prohm byl další na řadě, poté co jsem spořádal kopec suché rýže. Je to chrám, ve kterém se sice natáčel Hollywoodský trhák Tomb Raider s Angelinou Jolie jako Lara Croft, ale zachovalý příliš nebyl. Zoufale jsem v něm hledal místo, kde bych schrupnul. Měl jsem pocit, že východ slunce nebyl dnes ráno, ale tak předevčírem. Navíc jsem se nemohl zbavit pocitu „Kachny, kachny, kachny“ kdo viděl „Rozpuštěný a vypuštěný“snadno se dovtípí.
Ještě jsme se vyplazili na obří pyramidovitý Ta Keo, kde nás naštvala další mafiánská „budhistka“. Je to vždycky holohlavá ošklivá ženská v hábitu mnicha, která obsadí střed každého paláce, dá si tam sochu Budhy a každému, kdo tam vejde, vrazí násilím do ruky smrdutou tyčinku. Pak si velmi neomaleně řekne o dolar! Začali mi vadit extrémě po té, co jsem je viděl odjíždět taxíkem. Jezdi tady autem je dost velký luxus pouze pro cca 10% lidí. Dávat peníze dětem mi nevadí, ale týhle vyděračský mafii už nedám a ni vindru! Snad mi Budha odpustí :)

Poslední kachna dnešního dne měl být Pre Rup. Celkem zajímavý a vysoký chrám z roku 961, celý z cihel a plný tj. nemá žádné vnitřní prostory, pouze hlavní pyramidovou stavbu a několik věží. Jenže to byla zase bouda na farangy alá včerejší západ slunce nad jezerem. Když jsem viděl množství farangů na vrcholu, řekl jsem, že kachen už bylo dost! Po nějakém oslovování se Patrik přidal a vyrazili jsme o kousek zpět, kde jsme u nádrže Sraz Srang viděli zase úžasně fotogenickou vesnici plnou dětí a ostatních rozložených před domy a u jezera. Patrik mi půjčil svůj drahocenný skvost mezi objektivy (Canon US 135mm 2.0) což je na protréty ze vzdálenosti několika metrů úplná paráda a nastala fotografická žeň :). Na konci vesnice jsme ještě nakoupili na trhu ovoce a vyrazili konečně domů. Večeři jsme dali přímo před hotelem a kupodivu byla nejen velmi levná (1,5$) ale taky extrémně dobrá! (Chicken curry s rýží). Pak jen domlátit komáry (nechat otevřené okno nebyl dobrý nápad), dopast deníky, trochu plánování a na kutě. Žádný kambodžský národní tanec dnes nebude:).

Ráno jsme si dali snídani přímo v našem Hiltonu a dobře jsme udělali (palačinka s banánem, zřejmě nepříliž autentická záležitost:) ). TT s náma vyrazil v 8:30 na další kachny. Nejdříve Bantenay Kdei, který byl nezajímavější jednou holčinou, která uměla bezvadně anglicky a byla ohromně vtipná. Chtěla mi prodat nějakou košili a když mi byla krátká, tak se smála a říkala, že problém není krátká košile, ale to, že jsem tak dlouhej. Trošku jsem se s ní dal do řeči, abych pochopil jak ten systém funguje. Na tržnici u chrámu prodává, jen když má ve škole volno a věci nakupuje ve městě nějakém zřejmě velkoobchodu. Kdybych tu košili koupil, měla by z toho zisk asi 0,5$. Protože byla vážně vtipná, tak jsem jí dal dolar a košili nemusím tahat :-)
Další na řadě (jak nám to TT nadiktoval) byl Pre Rup. Ten už jsme ale jednou zavrhli (západ slunce pro farangy) a tak jsme ho zavrhli i teď a vydali se na Baentay Srey. Ten je dost daleko (37km z města) a tak jsme měli za tu cestu plné oči písku. Cesty ke kachnám jsou tu teď již asfaltové, před pár lety to muselo být úplné peklo. Cesta z hranic dřív trvala 9-11 hodin, nyní 3-4. Cestou jsme projíšděli bezva vesnicí, kde jsme se rozhodli zastavit cestou zpět. Pak jsme přejížděli celé dno obří nádrže, kterou vybudovali Kmérové ještě dříve než Mebora, tahle měla cca 2x5km. Na dně je teď ta vesnice a od okolí je to odděleno jen takovým hupem:-)
Kachna Bauteay Srey ještě dokázala překvapit, protože veškeré zdivo bylo neuvěitelně do detailů vyřezávané. Takovéhle rytiny do dřeva se v Evropě přechovávají jako děsn vzácnost, tady je z toho postavená sada chrámů na ploše tak 500x500m. Bylo to obehnané zase kanálem a vysokými stromy, takže jsme tam zasedli do stínu a fotili lekníny.

Byl čas na oběd a plastovou jídelnu pro barangy (Thajsko: farang, Kambodža: barang) a popojeli do vesnice, kde jsme se najedli za třetinu u místních (2 piva, 1 cola, 2x rýže s kuřecím a vepřovým = 7$) a to je tu pivo obecně dost drahé, takže jídlo stálo tak 1$.

Ještě jsem se prošli po vesnici, nafotili pár místních a zastavili se u nepatřičně bohatého zděného a oranžově omítnutého domu s extra budovou pro Budhu a extra garáží. Uprostřed chudé vesnice s chatrčemi z rákosu plné nahých dětí hrajících si na udusané podlaze to nedávalo smysl. Počkali jsme na TT a zeptal jsem se, co to je za barák. Čekal jsem sídlo nějaké nadace či charity (je jich tu požehnaně nebo ambasádu. Ne, je to dům místního policajta! TTckář se úplně rozhorlil a nebyl k zastavení. Vyprávěl rozhořčeně jak to tu funguje, že všechno je „garčum“, čímž myslel anglické slovo „corruption“. Policajti a armáda ovládá veškerý turistický ruch, patří jim většina hotelů, hospid a dokonce i koncese na vybírání vstupného z Angkoru!!! Čili těch 80$, co jsme my dva zaplatili na vstupném nejde na opravy, ale mafii do kapsy!

Další kachna byl Banteay Sauvre. Zřejmě nejlépe zrekonstruovaný komplex, kde většina budov byla vážně kompletní, jen nasadit dveře a nastěhovat se. Údajně tu svého času žilo 3000 lidí, v celé oblasti města Angkor cca milión a to v době, kdy největší evropské město té doby mělo jen cca 100 tis. lidí (Londýn).

Protože tento chrám je stranou hlavních cest, byl v něm božský klid, ale taky pekelné vero. Nějak se oteplilo a lilo z nás až to žlábek na zadku nebral. Před chrámem měla nějaká malá holčina stánek s knihama. Knihy tu nabízí spoustu dětí, mají je v náruči a pobíhají od baranga k barangovi a děsně se vnucují. Jsou to kvalitní kopie amerických průvodců Lonely Planet (všechny možné země) a mnoho knih o historii Kambodži a Angkoru. Stojí cca třetinu původní ceny. protože se nám tahle holka vůbec nevnucovala a chovala se kultivovaně, nakonec jsme si od ní 3 knihy a pití koupili. Donesla nám židle, byl tam konečně chládek, tak jsme si sedli a dali se s ní do řeči. Kupodivu jí nebylo odhadovaných 12, ale 19! Vysvětlila nám, jak ten systém funguje. Bydlí s mámou a nevlastním tátou ve vesnici v malém domku, knihy nakupuje ve měwtě ve velkoobchodu a jsou dost drahé, údajně vydělá cca 1$ na každé. Protože je to ale chrám stranou hlavního proudu, občasi si ani nevydělá na „poplatek“ policajtovi! Ptali jsme se za co platí policajtovi, kterej přece ten plac před chrámem nevlastní. Prý je to tak odjakživa, platí mu 10.000 Rielů/den (2,5$) a asi je to za to, že obchází chrám a hlídá. Na důkaz jejích slov policajt za chvíli přišel pro výpalné! chudinka oddělila z vydělaných peněz a prohodili pár poměrně nepřátelských slov Khmersky. Marně jsme přemýšleli jak jí pomoci. Pak jsme ještě trochu pokecali, nabídla nám nějaké místní ovoce a vyrazili jsme zpět.

V Hiltonu jsme si dali sprchu a 2 ledové čaje a počkali, až se ochladí (moc to nepomohlo, ještě v pět ráno bylo v pokoji 31,4°C). Na večeři jsme si zajeli na Bar street do Temple club. Dost americky laděný podnik, ale super jídlo za 3$, pivo za 0,75$ a k tomu krásné představení Soubory Kambodžských národních tanců. Jak psali v průvodci, Kambodžské národní divadlo to možná není, ale toho si oko amatéra ani nevšimne. v tom vedru se nedalo spát, takže do rána ještě 2 sprchy (studené…) Jo, ještě jsme si na zítra koupili lístky na loď do Battambang (na které teď píšu deník) a letenku na 16.5. Phnom Perh – Bangkok. 20$ - směšných 89$.