11.1.2017 15.den - Salta - Chilecito - zrušená etapa
Argentina/Salta - Chilecito
Mělo to být 977 km, z toho 406 závodních.
Jelikož ne každý poctivě využil čas přestávky na přípravu auta a ne každý stihl vůbec dojet do bivaku v Saltě, následující etapa byla cela zrušena. Takže nás cekal jen nekonečný, téměř tisíc kilometru dlouhý přejezd do Chilechito.
Naštěstí jsme si ho dokázali velmi zpříjemnit.
Měli jsme za sebou několik tisíc kilometru pustou, suchou Bolívii, kde chatrče jsou z blata a lidi jsou malí, do rudočerná spálení a zeny ošklivé. Na jih od Salty se ale v Argentině krajina neuvěřitelně změnila. Projeli jsme průsmykem v rudých skalách a napravo se otevřelo zelené (nádherně zelené!) údolí, ve kterém se klikatila reka. Pak se po obou stranách přidaly vinice, zděné a na bilo natřené domy a, světe div se, bili a blonďatí obyvatele vysokého vzrůstu! Jako bychom se najednou octli v kopcích na Mnichovem!
Užívali jsme si krásnou krajinu a zatáčky, předháněli se s nejrychlejšími auty ze závodního pelotonu (na přejezdech mají totiž omezovač nastaveny na tuším 80kmh :-) ) a dumali, co uděláme s obědem. Dostáváme sice balíčky suchého jídla od pořadatelů, ale nedejte si v Mnichove oběd na vinici, když jste právě strávili týden v poušti!
Volba padla na Bodega El Esteco, https://g.page/elesteco?share. Nádherná vinice, kamenná budova, v té luxusní hotýlek s restauraci, Argentinský steak, argentinské červené. Byli jsme ve skluzu, ale stejně jsme tam strávili dvě hodiny. Cisty záchod, obsluha na úrovni, bazén s polonahou krasavici, anglicky trávníček, všude lamy jako dekorace (živé!).
Číšník me přivedl na myšlenku, proc jsou tu sami árijci. On sice byl malý a tmavý, ale mel cistě modré oči, což tom typicky hispánském těle vypadalo bizarně. Představoval jsem si, jak se árijský majitel hotelu spustil s domorodou uklízečkou a modrooký Hispánec je na světě :-).
Kam že to utekli všichni fašisti na konci druhé světové? No jistě, Argentina! Našli si tu prostor, připomínající Mnichovské hory, za židovské zlato zřídili vinice a v pohodě si tu prosperuji!
(o dost později jsem tuto teorii zkoumal a zjistil jsem, že tato oblast je sice převážně německá, ale jedna se o migrační vlnu někdy z 18.stoleti)
Během oběda jsme vypili min 2 lahve vina a stačili se skamarádit s vedle sedící posádkou Petera Versluise, který se pere o přední umístění se svými MANy. Je to majitel obří loděnice v Holandsku a od MANu odkoupil cely zavodni team. Ještě se nám tu objeví:-).
Po obědě už mohl řídit jen Jiřík, který se držel zpátky. Sel si zakouřit a my s Adamem jsme ještě zalezli do vinotéky. Dali jsme si se slečnou ochutnávku a tak se nám líbila, že jsme odcházeli každý se třemi kartony vina. Snad se do kamionu vejdou a dovezeme si pravý argentinský suvenýr. To vino bylo fakt luxusní!
12.1.2017 - 16.den – Etapa 10
Chilecito - San Juan
751 km, z toho 449 závodních.
Dojeli jsme na nějaký pořadateli vyhlášený fotobod, což byl zároveň jeden z kontrolních bodu. Bylo tam milion lidi a sílené vedro. Ani se nám z auta nechtělo. Nakonec jsme ale vyrazili a šli po trati v protisměru pešky. Ještě jezdila auta, bylo jasné, že za chvíli přiletí první kamiony. Nikde žádné zajímavé místo na foceni, jen dlouhá rovna prašná cesta…
Za chvíli ale od někoho došla informace, že ještě kousek proti směru je brod! To mi vjela krev do žil, protože ještě nemám dobrou fotku z brodu, kdy těch 8tun rozstříkne vodu na všechny strany jako granát.
Nebyl to úplně brod, byl to spis drobný potůček přes cestu. Ale místní jsou vynalézaví a potůček přehradili, takže vzniklo pěkné jezírko na cestě :-). Tak to obcházím, zkoumám, hledám dobry uhel a přesně v době, kdy jsem primo nohama v jezírku, přiletí Mates s Františkem a proletí jezírko na plny kule. Zachoval jsem se pohotově a mam z toho sérii akčních fotek, ale Mates polovinu toho jezera přesunul mě na hlavu, zbytek do foťáku. Myslel jsem chvíli, že to je poslední série fotek, ale fotak i objektiv to přežily a dodneška funguji.
13.1.2017 – 17.Den - Etapa 11 – ohňostroje
Argentina San Juan Argentina Río Cuarto
754 km, z toho 288 závodních.
Jediný zajímavý zážitek z této etapy je zatáčka s fesh-fesh. Fesh-fesh je neuvěřitelně jemný písek, mnohem jemnější než hladka mouka. Dokáže se zdálky tvářit, jako rovna cesta, ale zblízka v tom zapadne kamion a nevytáhne ho ani jiny kamion.
Zastavili jsme v miste, kde trat krizi silnici a vydali se proti směru jízdy pešky. V jednom miste stal jeden domorodec a tvrdil nám, že tady je to bezva. No nevím nic jsem tam neviděl. Rovina, sem tam křoví, drobná zatáčka. Došlo mi to, až když přijela první bugyna. Ta zatáčka byla plna fesh-feshe! Takže projíždějící bugyna zdvihla okamžitě do vzduchu pekelnou hradbu rudého prachu, který vytvářel nádherné tvary. Každé další auto prohloubilo vnější kolej zatáčky ještě hlouběji a množství fesh-feshe se zvětšovalo. Když začaly jezdit kamiony, u to byla úplná nádhera. Viz fotky, o kterých se mluvilo mezi profi fotografy ještě o rok později, kdy jsme projížděli tudy znovu a profíci po mně chtěli GPS koordináty toho konkrétního mista.
Peter Versluis, zvaný Fofršlus, dokonce na svem Facebook profile vyhlasil mou fotku jeho kamionu jako nejlepsi tohoto rocniku. On už totiž jel tak pozdě, ze jeho červený MAN je v naprosto neuvěřitelném náklonu! Vypadalo to na převrácení, taky jsme se pak už z toho prostoru klidili dal.
Zajímavý
14.1.2017 – 18. Den – Cil a podium
Río Cuarto - Buenos Aires
786 km, z toho pouhých 64 závodních na málem okruhu kolem Rio Cuarto.
Poslední etapa už byla jen velmi symbolická. 64 km po rovných cestách kolem městečka, bez moznosti předjíždět, fotograficky nezajímavé. Až na cil!
Cekali jsme v cíli, že budou emoce. A taky že jo, ale úplně jiné! Když dojela Liazka, vyřizovali předávání karty pořadatelům. Načež se šílenou rychlosti přiřítí Fofršlus a napálí to, evidentně schválně, Matesovi zboku do kabiny! Takové velmi výhrůžné drcnuti, doprovázené řevem a nadávkami.
Pak oba projeli cílový prostor, obě posádky vyskákaly na zem a vydali se na něco, co vypadalo jako jasny pěstní souboj. A přesně mezi nimi já zblízka s foťákem a širokáčem. Jako mel jsem trochu strach, že mi taky jedna přistane, ale reportáž je reportáž, ať se střílí nebo ne :-).
Myslím, ze fotografie hovoří za vše.
Šlo o to, ze Fofršlus chtěl za každou cenu vyhrát aspoň jednu etapu. Možná už věděl, že jede naposledy a tak chtěl mít alespoň jednu drobnou medailičku, i když celkově byl až asi 13ty. No a na to aby vyhrál, by musel několik kamionu předjet. A Mates se ho v tom úzkém koridoru rozhodl nepustit, přestože na něj Fofršlus troubil sentinelem…
Zbytek dne už byla nekonečná nuda. Přejezd do Buenos Aires, 786 km v plném provozu. Nepříjemná změna po tom jezdění po pustých pláních terénem.
Večer podium, stejná fraška, jako na začátku, ale tentokrát podle pořadí. Na kamiony došla rada až někdy kolem půlnoci. Mates desáté místo, což vzhledem k tomu, že je mezi piloty kamionu stále výrazně nejmladší, tak super úspěch. A bude lip :-).
Nakonec poslední slavnostní požírání argentinských steaku ve vyhlášené restauraci, unaveny přelet domu a za par dni tiskovka.
No a pak už těšení na další Dakar a letní trénink na Sahaře :-).
